Když nás oslovil zákazník, zda můžeme opravit zlomená karbonová řídítka, tak jsme řekli NE…
Když se však ukázalo, že jsou to integrovaná řídítka s představcem za 15000kč, tak jsme se nechali umluvit k činu.
Karbon je materiál neuvěřitelných možností a my jsme se je rozhodli demonstrovat na tom nejnemožnějším příkladu.
Majitel si chtěl tento klenot nechat alespoň na „zimáka“, tak jsme neměli co ztratit. Buď a nebo…
V následujících řádkách vám poodhalíme, jak taková oprava probíhala.
Sice nemůžeme odtajnit celý technologický postup (know-how), ale i tak to bude zajímavé.
Nejprve jsme si vyrobili dřevěnou stolici, která zaručovala absolutní pravoúhlost při lepení.
Potom jsme do řídítek vlepili karbonové štěpy, aby se daly oba konce do sebe zasunout a držely při primárním lepení pohromadě a nerozjížděly se.
Potom jsme oba konce do sebe zasunuli a vložili řídítka do připravené pravoúhlé stolice, kde začala velká rovnací hra…
Když se nám podařilo řídítka správně dorovnat a ukotvit, prolili jsme spoj epoxidem a nechali zaschnout.
Po 20 hodinách jsme spoj vykytovali a přebrousili.
Následovalo několik dalších vrstev karbonového plátna v přesně loženém směru vláken. Přiložení tlakové formy a důkladné zapečení.
V poslední fázi následovalo již jen nekonečné broušení , leštění a lakování…
Po důkladném proschnutí jsme řídítka podrobili pevnostnímu testu. Zavěsili jsme na oba konce 50kg závaží.
Zdravá strana se prohnula na koncích o 3mm.
Opravovaná strana se na konci neprohnula ani o 1mm.
Ani při rázovém zatížení jsme díky vlepenému karbonovému žebru nezaznamenali žádné další deformace.
(popis vkládání žebra jsme zde záměrně nekomentovali)
Oprava se zdařila a řídítka budou dělat dál parádu aspoň na tréninkovém kole.
Když se však ukázalo, že jsou to integrovaná řídítka s představcem za 15000kč, tak jsme se nechali umluvit k činu.
Karbon je materiál neuvěřitelných možností a my jsme se je rozhodli demonstrovat na tom nejnemožnějším příkladu.
Majitel si chtěl tento klenot nechat alespoň na „zimáka“, tak jsme neměli co ztratit. Buď a nebo…
V následujících řádkách vám poodhalíme, jak taková oprava probíhala.
Sice nemůžeme odtajnit celý technologický postup (know-how), ale i tak to bude zajímavé.
Nejprve jsme si vyrobili dřevěnou stolici, která zaručovala absolutní pravoúhlost při lepení.
Potom jsme do řídítek vlepili karbonové štěpy, aby se daly oba konce do sebe zasunout a držely při primárním lepení pohromadě a nerozjížděly se.
Potom jsme oba konce do sebe zasunuli a vložili řídítka do připravené pravoúhlé stolice, kde začala velká rovnací hra…
Když se nám podařilo řídítka správně dorovnat a ukotvit, prolili jsme spoj epoxidem a nechali zaschnout.
Po 20 hodinách jsme spoj vykytovali a přebrousili.
Následovalo několik dalších vrstev karbonového plátna v přesně loženém směru vláken. Přiložení tlakové formy a důkladné zapečení.
V poslední fázi následovalo již jen nekonečné broušení , leštění a lakování…
Po důkladném proschnutí jsme řídítka podrobili pevnostnímu testu. Zavěsili jsme na oba konce 50kg závaží.
Zdravá strana se prohnula na koncích o 3mm.
Opravovaná strana se na konci neprohnula ani o 1mm.
Ani při rázovém zatížení jsme díky vlepenému karbonovému žebru nezaznamenali žádné další deformace.
(popis vkládání žebra jsme zde záměrně nekomentovali)
Oprava se zdařila a řídítka budou dělat dál parádu aspoň na tréninkovém kole.
Zlomená řídítka. Vyhodit? Ale stály balík?!
Detail lomu
Karbonový zaváděcí štěp.
Pravoúhlá rovnací stolice.
Zabroušený a zakytovaný spoj.
Další převlečné vrstvy karbonu v několika směrech
Pohled ze spoda.
Přebroušení povrchu.
Detail přebroušení.
Pohled ze spoda.
Leštění do skelného lesku.
Před lakováním.
Detail po lakování.
Rozleštěný povrch.
